Asi jen těžko budeme chtít po svém muži to, aby nám doma utíral prach, luxoval, vytíral, pral a žehlil. Je jasné, že toho se doma nejspíše nedočkáme, i když najdou se i tací, kteří toto dělají, není jich ale mnoho.
Upřímně, mě osobně by takový muž doma vadil. Představa, že mi běhá po bytě s prachovkou a kupuje vhodnou aviváž na naše prádlo mě trochu děsí. Úklid a vše okolo s tím spojené je prostě na ženách. Dobře tedy, uděláme úklid, jsme spokojené jak máme krásně čistou domácnost, do té doby, než se nám domů vrátí náš milý.
Ten jakoby si ani nevšiml, že jsme právě trávily spousty času s kýblem a vysavačem v ruce. Přijde, odhodí si svršky a je naprosto jedno kam, sedne si ke stolu, vezme si to nejdrobivější pečivo a začne jíst. Možná si i všimne, že se vám vůbec nelíbí to, jak drobí na váš právě utřený stůl, a tak smete drobky na podlahu. V tu chvíli bychom nejraději vytáhly smeták z kumbálu, ale ne proto, abychom pod ním zametly, ale abychom jej s ním přetáhly. Dělá to naschvál? Je tohle normální? Muž na tom nic nenormálního nevidí, jediný, co mu v té chvíli přijde nenormální, jste vy.
Muži jsou stejní jako malé děti, některé věci jim prostě nedojdou a tak mu stejně jako malému dítěti vysvětlete, že jste právě trávila několik hodin úklidem proto, aby přišel a vše zhatil? Ukažte mu, čím má po sobě utřít stůl, a že drobky na zemi rozhodně nejsou uklizené.
Pokud to pochopí a bude se snažit, tak jej chvalte. Chválení je totiž velmi důležité nejen u malých dětí, ale i u dospělých. Pokud uvidí, že si ceníte toho, že po sobě uklidil, bude uklízet rád a s potěšením. Říká se, že starého psa novým kouskům nenaučíme, ale za zkoušku nic nedáme. Třeba se ještě začneme divit, jak nám doma náš muž začne fungovat, jde o to, přijít na to jak na něj.