Každý zná tu budovu, kde se nás učitelé snažili co nejlépe připravit na kroky do zaměstnání. Malé děti se do ní těší, protože se ženou za něčím novým, navíc tam mají své kamarády. Děti v pubertě jí proklínají a chtějí už pracovat a jediné, co je tam drží, jsou právě ti kamarádi. A dospělý člověk, který má plno stresu z práce, by se tam nejraději vrátil. Ale v dnešní době není škola jen tato budova, která je součástí většiny života dnešních dětí, dnes je škola i virtuální.
Co to znamená, že je škola virtuální?
Znamená to, že děti nemusejí chodit pryč z domova do velkých budov, které jsou plné lavic a nemusí si špinit ruce křídou na tabuli, ale může pěkně v pohodlí sedět doma, třeba na gauči, protože virtuální svět školy funguje jen přes počítač. Takže si dítě sedne, kam se mu zlíbí a jen si zapne svůj počítač nebo notebook a už se věnuje studiu.
K čemu taková virtuální škola slouží?
Tento způsob výuky slouží hlavně pro děti, které jsou nějak omezeny a bylo by pro ně velmi těžké se dostat do školy. Třeba i pro děti na invalidním vozíku (i když je pravdou, že mnoha škol už je vybavena tak, že mají bezbariérový přístup.) Ale jsou takové nemoci, které dané dítě omezuje na tolik, že opravdu školu nemůže navštěvovat a to, ani kdyby mělo doprovod – vlastního pečovatele, který by mu ve škole pomáhal.
Samozřejmě, že této výhody se dá zneužít pro ty, kteří nemohou z jiného důvodu být ve škole, třeba když se v tak nízkém věku stávají vrcholnými sportovci a nechtějí dmoucího učitele a podobně. (V takových případech nelze vždy vyhovět, protože zařídit to, aby to, co se děje ve škole, mělo dítě tam, kde potřebuje, je celkem náročné. Navíc to neumožňují všechny školy, protože je to zatím málo rozšířené, a tak pochopitelně dostávají přednost děti, které jsou nemocné.)
Může to spět k něčemu špatnému?
Pro děti, které to nezbytně potřebují, tak určitě ne, protože přes jejich zdravotní problémy dostanou vzdělání, které potřebují. Nejen aby nezakrněly, ale také protože se může jejich nemoc zlepšit anebo jim jiným způsobem dovolí pracovat a pro každou práci je základem mít aspoň základní vzdělání.
Případ, kdy by tento způsob výuky mohl být k něčemu špatnému je ten, že se to rozšíří do takové míry, že tuto možnost dostane každé dítě. V takovém případě je to určitě nesprávné, protože dítě se izoluje od světa a zejména od svých spolužáků, s kterými by bylo v kontaktu jen přes obrazovku přístroje. Navíc je to dítě méně soustředěné, když sedí doma, ten učitel na něj nemůže působit takovou autoritou, jako kdyby stál vedle něj.