Láska. Sen a touha každé ženy a muže. Každého živého tvora. Ženy se usilovně snaží najít toho pravého muže a muži usilují o dobytí ženina srdce. Láska, někým tolik opěvována, vychvalována a jiným zhrzená, zraněná, bolavá leží někde ve škarpě. Přežila už staletí. Stala se námětem mnoha románů a filmů. Nekonečnou inspirací básníků a spisovatelů. Láska jako věčné téma pro krásu i utrpení. Láska má neskutečné množství podob. Od lásky mateřské, sourozenecké až po lásku milenců. Každý po ní touží a každý jí chce, přesto, že na ni mnohdy nadáváme, že nám zlomila srdce. Mnohdy láskyplné slovo dokáže pohladit duši stejně, jako dlaň pohladí tvář. Ve dvou se lépe snáší útrapy života a také společně prožívaná radost, je radostí dvojnásobnou. Říká se, že někdo pozná lásku pouze jednou za život a někdo ani to ne. Spousta lidí tvrdí, že lásku prožívá ale během hodiny nebo jednoho dne, dokážou stejně silně nenávidět, když je láska zradí. Může láska vůbec zradit? Myslím si, že ne. Že je to všechno, jen o nás o lidech. To, že si vypěstujeme, na někom jiném závislost neznamená, že to byla láska. Protože skutečná láska, nemá potřebu někoho a nic vlastnit. Láska je dar. A každý s tímto darem neumí zacházet a pro mnohé z nás je to dar, který neumíme cítit. Protože láska není hmatatelná a viditelná. Je to proudící energie.
Láska je všude kolem nás. Ve stromech, hvězdách, zvířatech, lidech, trávě a je všudypřítomná. Dokážeme milovat naše blízké a to i přesto, že už tady s námi třeba několik desítek let nejsou. Dá se tedy usuzovat, že láska je neskutečně silná energie, která přežívá napříč staletími. Nemyslím si, že by za bolestí z rozchodu stála láska. Pokud se dva lidé přestali mít rádi, nebo si navzájem nějak ublížili, neznamená to vůbec, že je opustila láska. Ta je neustále kolem nás a dokonce v nás samotných ale v určitém okamžiku, ztrácíme schopnost jí vnímat a necháme se zaplavit bolestí a hořkostí. To my opouštíme lásku. Přestaneme si jí uvědomovat. Nikoliv, že láska opouští nás! Vždy je to jen o lidech a ne lásce. Jen jsme si z ní udělali oběť, abychom to na někoho mohli svádět. My přece nemusíme přestat milovat, my chceme. Je to naše volba. Je to jako začarovaný kruh. Když přijdeme o schopnost vnímat lásku, jak lásku chceme dostávat? Bez toho, že jí také nabídneme, není možné jí přijímat.