Když si muž najde jinou ženu, tak je to většinou podle něj v pořádku. Jeho stávající žena by však podle něj měla zůstat sama a starat se o jejich společné potomky. Pokud zjistí, že se začal v bývalé partnerčině životě objevovat někdo, kdo by jej mohl nahradit, tak je zle. Mohla bych o tom vyprávět své.
Můj přítel si našel milenku a vedl s ní dvojí život. Doma to bylo hrozně těžké. Snažila jsem se vztah zachránit, ale slečna, nebo paní byla prostě lepší, takže jsem to vzdala. V momentě, kdy jsem se začala scházet já s někým jiným a podotýkám, že jde zatím jen o kamarádský vztah, ale ten muž je mi blízký z toho důvodu, že se dostal do stejné situace jako já, tak byl oheň na střeše. Nastalo vyptávání, sledování a přitom měl jasno, že se mnou být nechce.
Proč muži, kteří opustí svojí partnerku nedokáží skousnout to, že je nahradí někdo jiný? Může za to jejich ješitnost. Myslí si o sobě, že jsou nenahraditelní a pokud zjistí, že to tak není, tak jsou z toho špatní. Ženy naopak svému bývalému, kterého opustí ony, novou lásku přejí, protože si jsou vědomi toho, že mu způsobem ublížily a přejí mu, aby byl opět šťastný. Každé pohlaví to má jinak, ale je to samozřejmě individuální, jsou i tací, kterým je to úplně ukradené a nezajímá je to.
Většinou jsou ale muži velmi ješitní a chtějí být jediní za každou cenu a to i za tu, že někomu ublížili. Ješitnost chlapů je totiž neuvěřitelná. Měli by být přeci rádi, že ten koho zradili, může být opět šťastný a pokud jim jde o to, kdo bude žít s jejich dětmi, tak na to měli myslet dřív. Bývalá partnerka přeci není povinná žít sama do konce života jen proto, že se muž rozhodl pro jinou ženu. Oni většinou nedomýšlí důsledky, když něco udělají a spoléhají na to, že se z toho vymluví a jejich partnerka jim to odpustí.