Mít z něčeho strach je normální a zcela v pořádku. Emoce vznikající v reakci na hrozící nebezpečí nás chrání a jsou pro nás užitečné. Problém nastává v momentě, kdy se opodstatněný strach mění v úzkost a brání nám vykonávat běžné denní činnosti. Hovoříme o tzv. úzkostné poruše, která postihuje až 15 % populace. Máte-li ve svém okolí někoho s narušeným vnímáním reality, podejte mu pomocnou ruku. Možností, jak takového člověka podpořit a vymanit ho ze spárů nepříjemné neurotické poruchy, je poměrně dost.
Jak se člověk trpící úzkostnou poruchou cítí?
Symptomy úzkostné poruchy mohou být různé. Všechny však mají něco společného – jsou nepříjemné a omezující. K typickým příznakům patří nervozita, neklid, ale i obava ze ztráty kontroly. Dále pak zrychlený tep, bušení srdce, mravenčení, sucho v ústech, návaly horka a mnohé další fyzické projevy, ke kterým dochází nečekaně i v situacích, které lze předvídat. Intenzivní projevy se nazývají panická ataka.
Příčiny vzniku bývají různé
Zatímco příznaky úzkostné poruchy jsou dobře známé, definice přesné příčiny bývá mnohem složitější. K záchvatům úzkosti může docházet v důsledku konfliktů z dětství (např. nepřiměřeného zastrašování, psychického týrání, rozvodu, úmrtí blízké osoby…), negativních zážitků v dospělosti, ale také následkem hektického životního stylu, nedostatku spánku a celkového přečerpání organismu.
Problémy nebagatelizujte, naopak o nich otevřeně hovořte
Rozhodnete-li se pomoct blízkému člověku, jehož život omezuje úzkostná porucha, zjistěte si o problematice více a snažte se s dotyčným hovořit otevřeně. Poskytněte mu pohled z jiného úhlu, rozeberte s ním jeho pocity a problémy rozhodně nezlehčujte. Trpělivě naslouchejte a společně hledejte řešení – například způsob, jak se vyhnout kritickým situacím a spouštěčům.
Důležité je, aby osoba trpící úzkostnou poruchou dělala aktivity, které považuje za příjemné a cítí se při nich bezpečně. A samozřejmě se nabízí návštěva odborníka. Pod dohledem zkušeného terapeuta zpravidla získá kontrolu nad úzkostí mnohem dříve.